top of page

já a tanec

Jmenuji se Kateřina Štěpánková. Tanci se aktivně věnuji již od roku 1991. K orientálnímu tanci jsem přišla v roce 1999 a věnuji se mu dodnes.

 

Většinu veškerých mých znalostí jsem získala přímo v Egyptě během mnoha let studií.

Nejvíce mi předala má hlavní lektorka Fifi El Saied, která je celý svůj život členkou (nejdříve tanečnicí, později profesorkou) Egyptské národní taneční skupiny Reda Troup. Díky ní jsem se naučila nejen klasickému "kabaretnímu" stylu tance, ale také mnoha folklórním tancům, včetně jejich historie, hudby i kostýmů.

Již po řadu let (od roku 2001) své znalosti s vděčností předávám svým kurzistkám, ale také dalším lektorkám a veřejnosti.

 

Nabízím výuku mnoha tanečních stylů v různých úrovních pokročilosti (Raqs Sharki, Moderní orient, Beledy, Saeedy, Shameedan, Semsemya, Hagalla, Nubian dance, Melaya Leff, Ayoub, Fellahi, Tabla Solo, Křídla Isis, Tanec s vějíři, Tanec se závoji, Bellydance Fusion and Tribal fusion...).

Pevně věřím, že se na mých lekcích budete cítit vždy dobře a přinesou Vám nejen radost z tance, ale i trochu "léčby" od každodenního stresu.

 

Těším se na Vás na lekcích

Kateřina

 

 

 

 

Ať růži zvou jak chtějí, bude vonět stejně …

 

O orientálním tanci bylo řečeno již mnoho. I přes to si však myslím, že se na začátku tohoto povídání pokusím shrnout alespoň některé zajímavosti.

Takže, jako první mi dovolte představit jméno tohoto tance. Ve Francii je nazýván „dance du ventre“ nebo břišní tanec. V Řecku je to „cifte telli“, v Turecku „rakkase a v Egyptě „Raqs Sharki“. Na středním východě se o něm mluví jako o tanci orientálním nebo „balady“. U nás je nejčastěji nazýván břišní tanec nebo tanec orientální. Avšak ať růži zvou jak chtějí, bude vonět stejně.

 

Proč tančí ženy?

Orientální tanec je vytvořený pro ženské tělo, s přihlédnutím na břišní svalstvo, pohyby boků a ramen. Je to tanec charakterizovaný jemnými, plujícími, smyslnými pohyby těla, doprovázenými třesením a chvěním. Je to tanec založený na propínání a povolování svalů, oproti tanci západnímu, který většinou spočívá v krocích. V tradičním východním tanci se kolena nikdy nedostanou výše než boky. Existuje také další možná podoba tohoto tance, a to v sedu na zemi.

 

Tanec byl poskytováním darů a vírou v dobrý život …

Orientální tanec je tanec tradiční, folklórní, který má velice hluboké kořeny. V dávných dobách byl spojován s vírou a samozřejmě s prvky erotiky. Jeho krása však překročila hranice pradávného světa, aby zazářila ve všech zemích po celé planetě. V dávné minulosti byl tento tanec prostředkem k uctívání bohů, a zároveň i poskytováním darů, byl vírou v dobrý život. Mnoho starých civilizací uctívalo „Matku bohyni“, která měla mnoho různých jmen. Byla to Mylitta, Isis, Ashtoreth, Astarte, Ishtar, Aphrodite, Venus, Bhagvati, Parvati nebo Ceres. Vždy však bylo její hlavní funkcí zajistit plodnost, a to nejen v lidském měřítku, ale ve smyslu planety, jako celku.

 

Stále žije v tradicích …

K této prvořadé funkci se váže i stále živý zvyk v Egyptě, kde je váženou tradicí, aby nevěsta pozvala na svatbu tanečnici a nechala si udělat fotky s rukama na jejím bříšku. To by mělo – jak místní věří – zajistit zdravé potomky a harmonické manželství. Zde tedy můžeme vidět živý pozůstatek kultu plodnosti. V Maroku se dodnes tanečnice účastní aktu porodu, aby vše proběhlo v pořádku. Akt probíhá tak, že skupina žen obstoupí rodící ženu, která je v poloze sedu a tančí kolem ní základní pohyby, které mají vše ulehčit.

 

Proč jsou tanečnice bosé?

Mnoho žen se vždy před tím, než začnou docházet do kurzů ptá, co mají mít na obutí. Odpověď je jednoduchá. Tančete bosky! Důvod je prostý, získáte tím přímé spojení s „matkou zemí“. Můžete však také vidět egyptské tanečnice, jak mají na nohách boty na vysokém podpatku. I zde se dopátráme odkrytí záhady. Je to patrný vliv místní kultury, kde mít boty, znamená bohatství.

S orientálním tancem je také spojena tradiční hudba, která bývá i moderně zpracována. Nikdy se však nevytratí podstata základních rytmů. Celá tato hudba je tvořena ve smyslu napětí a relaxace, doprovázená zrychlujícími se a zpomalujícími se rytmy a melodiemi. Skladby obvykle začínají nepřesným rytmem nebo improvizací nezývané „taqsim“. Zpěv zde dostává naprostou volnost – oproti standartnímu tempu nebo rytmu nástrojů.

 

Hadi, závoje, hůlky – proč tolik tajemství?

Také tanečnice používají jako doprovod ke svému tanci různé hudební nástroje. Mezi takové nástroje patří např. činelky, které mají původ v Thébách (zhruba 200 let před Kristem), dále to je tamburína, bubínek, apod.

Při tanci je možné použití i jiných rekvizit. Tyto věci mají magickou a ochrannou funkci, přičemž hadi zřetelně patří k dávným mystickým kultům. Had je souborem symbolů, zastupuje ženské i mužské principy, pokud je zobrazovaný jako had pojídající si svůj vlastní ocas.

 

Peníze házejte k nohám!

Další stále živou tradicí (a pro nás i zajímavostí) je fakt, jak se tanečnicím platí. Mince i bankovky se házejí tanečnicím k nohám nebo je možné zastrčit je za oblečení (převážně na boky). V Egyptě, v období čtvrté dynastie (zhruba 2680 – 1560 let před Kristem), byly tanečnice rozpoznávány podle zlatých náhrdelníků vytvořených z darovaných mincí.

 

Pár slov závěrem...

A ačkoliv je tento tanec vytvořený prostými lidmi jako tanec folklórní, směr tance se vyvíjí směrem ke školám, lektorkám a profesionálním tanečnicím. Jednodušší podoba tance se používá ve skupinách a náročnější pohyby, které již vyžadují individuální trénink, je pak možné vidět u sólových tanečnic. A tak tanec došel z podoby náboženské tradice do podoby smyslné zábavy, která nám zároveň nabízí svou léčebnou sílu a víru v sebe sama.

 

Kateřina

bottom of page